Toto přerušení, připomínka toho, jaký život zde ve městě opravdu vládne, vyvedlo Brucca z konceptu. Chvíli váhal, pak pokračoval.

„Jo… co jsem to povídal? — jsou možná i jiná řešení. Mělo by se vybudovat druhé město, odtud zcela vzdálené, možná u některého z dolů. Pouze okolo tohoto města jsou životní formy tak smrtící. Tohle město bychom mohli opustit a…“

„A to nové by si zopakovalo všechny hříchy starého. Nenávist Pyrranů, kteří zůstanou, vyvolá tutéž situaci. Ty to víš líp než já, Brucco, nenastalo by právě tohle?“

Jason počkal, dokud Brucco nepřikývl váhavě na souhlas. „Tohle jsme probírali už dříve, a je jenom jedno možné řešení. Dostat tyto lidi z Pyrru a do světa, kde mohou přežít bez ustavičné, zničující války. Kterékoliv místo bude lepší než Pyrrus. Vy jste se s ním tak sžili, že jste zřejmě zapomněli, jaké je tahle planeta ve skutečnosti peklo. Vím, že je vším, co máte, a že jste se jí přizpůsobili, ale ve skutečnosti to není tak mnoho. Dokázal jsem vám, že všechny životní formy zde jsou do jisté míry telepatické a že vaše nenávist k nim je neustále žene do boje s vámi. Tím, že mutují a mění se, se ustavičně se stávají ničemnější a vražednější. Připustili jste, že tomu tak je. Ale to celou situaci nemění. Je tu ještě dost vás Pyrranů, kterým je proti srsti myšlenka, že by se ve válce nepokračovalo. Promiňte mi ten výraz, ale vy jste paličáci! Kdybych měl trochu rozumu, vypadl bych odtud a přenechal vás vašemu neblahému osudu. Ale zaangažoval jsem se, a už se mi to líbí nebo ne. Udržel jsem vás naživu a vy jste udrželi naživu mě, a naše budoucnost vede stejným směrem. Navíc se mi líbí vaše dívky.“

V napjatém tichu se ozvalo Metino krátké nadechnutí.

„Nuže — žerty a debaty stranou, jde o tohle. Jestliže vaši lidé zůstanou tady, dříve či později zahynou. Všichni. Abyste je zachránili, budete je muset odtud dostat do nějakého přívětivějšího světa. Obyvatelné planety s dobrými přírodními zdroji nejsou tak snadno k nalezení, ale já jsem jednu našel. Možná že s domorodci, původními usedlíky, nebudeme mít na všechno stejný názor, ale mám za to, že můj nápad musí být pro Pyrrany zajímavější než všechno ostatní. Přeprava a vybavení jsou na cestě. Tak kdo je pro něj? Kerk? Považují tě za vůdce. Tak tedy — jdi příkladem!“

Kerk pohlédl zavile na Jasona a sevřel znechuceně rty. „Zřejmě mě vždycky chceš ukecat, abych dělal to, co ve skutečnosti dělat nechci.“

„Podle toho se pozná moudrý člověk,“ poznamenal Jason sugestivně. „Vlastní já se vítězně vznáší nad instinktem z podvědomí. Znamená to, že mi chceš pomoct?“

„Ano. Nechce se mi na jinou planetu a celá ta myšlenka se mi nezamlouvá. Přesto však nevidím jinou možnost, jak zachránit lidi ve městě od jisté záhuby.“

„Dobře. A ty, Brucco? Budeme potřebovat lékaře.“

„Najdi si někoho jiného. Můj asistent Teca to zvládne. Já jsem dosud ani zdaleka nedokončil zkoumání životních forem na Pyrru. Zůstanu ve městě, dokud bude existovat.“

„Může tě to stát život.“

„Pravděpodobně ano. Ovšem mé záznamy a pozorování jsou nezničitelné.“

Nikdo nepochyboval, že to myslí vážně, ani se nepokoušel s ním přít. Jason se obrátil na Metu.

„Budeme tě potřebovat, abys pilotovala loď, až ji sem dopraví.“

„Je mě zapotřebí tady, abych obsluhovala naši pyrranskou loď.“

„Jsou tu ještě další piloti. Sama jsi je vycvičila. A jestli tady zůstaneš, budu se muset poohlédnout po jiné ženě.“

„Jestli to uděláš, tak ji zabiju. Budu tu loď pilotovat.“

Jason se usmál a poslal jí vzdušný polibek; předstírala, že to nevidí. „Tak to bychom měli,“ prohlásil. „Brucco zůstane tady a myslím, že i Rhes, aby dohlédl na osídlení městských Pyrranů.“

„To se teda mýlíš,“ ozval se Rhes. „Osídlování nyní řídí výbor a jde to hladce, jak se dalo očekávat. Vůbec se mi nechce zůstat — jak se to řekne? — křupanem po zbytek svého života. Tahle nová planeta se zdá být velice zajímavá a já se těším, jakou s ní udělám zkušenost.“

„Tak tohle je ta nejlepší novina, kterou jsem dnes slyšel. A teď se vrame k faktům. Loď tady bude asi za dva týdny, takže když se pustíme do příprav k odletu hned, byli bychom schopni naložit zásoby a lidi a odstartovat brzy poté, co loď přiletí. Sepíšu oznámení, které udělá vystěhování dobrou reklamu, a můžeme je rozhodit mezi obyvatelstvo. Seženeme dobrovolníky. Ve městě je asi dvacet tisíc lidí, ale my nemůžeme nalodit víc než asi dva tisíce — je to vyřazená pancéřová vojenská transportní loď jménem Rváč, která zbyla z jedné z válek na Periférii — takže si vybereme jen ty nejlepší. Založíme osadu a vrátíme se pro ostatní. Zařídíme se podle svého.“

Jason byl zdrcen, ale ostatní zřejmě překvapeni nebyli.

„Sto šedesát osm dobrovolníků — včetně Grifa, devítiletého chlapce — a z tolika tisíc? To přece není možné.“

„Na Pyrru to možné je,“ prohlásil Kerk.

„Ano, na Pyrru to možné je, ale jenom na něm. Jason přecházel po místnosti, vláčel za sebou znechuceně nohy ve dvojnásobné gravitaci a bušil pěstí do otevřené dlaně. „Kdyby se udílely ceny za tupost a umíněnost, tak by tahle planeta dostala medaili. Já jsem se tady narodil. Já tady zůstanu. Já tady umřu. Hrozné!“ Otočil se, aby píchl prstem do Kerka — pak si rychle sáhl na lýtko, aby rozmasíroval křeč, která se dostavila po přílišné námaze ve zvýšené gravitaci.

„No co, nebudeme si s nimi lámat hlavu,“ prohlásil. „Zachráníme je i proti jejich vůli. Vezmeme těch stoosmašedesát dobrovolníků a poletíme na Felicity, a té planety se zmocníme, otevřeme důl a vrátíme se pro ostatní. Takhle to uděláme.“

Zhroutil se na židli, a když Kerk odešel, začal si masírovat nohu.

„Aspoň doufám,“ mumlal si pro sebe.

Tlumené řinčení zaznívalo ve vzduchovém uzávěru, když mechanici překládací stanice připevňovali pružné potrubí k trupu kosmické lodi. Palubní telefon zabzučel, když se kdosi napojil na palubu venku.

„Překládací stanice 70 Ophiuchi volá Rváče. Jste napojeni na přechodový tunel, který je už pod předepsaným tlakem. Můžete otevřít venkovní uzávěr.“

„Připraven k otevření,“ řekl Jason a otočil klíčem ve spínači, který umožňoval otevření venkovního uzávěru ve stejném okamžiku jako vnitřního.

„Je to fajn být zas na suché zemi,“ řekl jeden z pracovníků přepravy, když vstoupili do tlakové komory, a ostatní se hlasitě zasmáli, jako kdyby řekl něco hrozně legračního. Všichni, až na pilota, který se kabonil u vstupního uzávěru, zlomená paže v sádrovém obvazu mu trčela vpřed. Nikdo se o té paži nezmínil, ani se nedíval jeho směrem, ale on věděl, proč se smějí.

Jasonovi nebylo pilota líto. Meta vždycky varovala muže, kteří ji obtěžovali milostnými návrhy. Asi jí to v romantickém příšeří na velitelském můstku nevěřil. Tak mu zlomila ruku. Krutě. Jason se tvářil nezúčastněně, když pilot prošel kolem něho a vyšel do průlezu. Ten byl vyroben z průhledné umělé hmoty byla to jakási zvlněná pupeční šňůra, která spojovala loď s překládací stanicí, masivním tělesem iluminovaným popraškem světla, čnícím nad nimi. Bylo vidět další dva průlezy podobné jejich, spojující lodě s touto stanicí, která trčela v kosmu na oběžné dráze s nulovou gravitací mezi slunci vytvářejícími dvouhvězdnou soustavu. Menší ze sluncí, 70 Ophiuchi B, se právě zvedalo za stanicí, maličký kotouč vzdálený víc než miliardu mil.

„Máme tady zásilku pro Rváče,“ oznámil nějaký úředník, který vyplul z ústí průlezu. „Čekali jsme na vás, abychom ho mohli na vaši loď přeložit.“ Natáhl ruku se stvrzenkami. „Podepíšete to?“

Jason načmáral své jméno, pak ustoupil stranou, aby dva manipulanti mohli vmanévrovat objemnou bednu průlezem a tlakovou komorou. Právě se pokoušel zastrčit kovovou zploštělou tyč pod kovové pásky, když se objevila Meta.